O životě, alkoholu, drogách i radostech. Nehlásá morální poučení, sdílí jen svůj osobní příběh a pohled. Není to vyumělkovaný rozhovor psaný PR jazykem. Je to brilantní, surová autenticita Kubovského stylu s esencí sebeironie. Živý pocit s každým slovem. Je tak lidový, že kolem něj kolují pravdivé i smyšlené historky o tom, kdo s ním, co dělal. Byl sporťák, chtěl mít kapelu, pro kterou bude psát texty. Nechtěl být frontman. Chtěl se stát učitelem, ale na pajdák (pedagogická škola – pozn.) neudělal přijímačky z hudebky. Jaký paradox! Během své dynamické jízdy od plnoletosti až do Kristových let si od života bral všechno, co se mu nabízelo, a užíval si to. Jeho sestra ho seznámila se svou kamarádkou Domčou, jeho budoucí ženou. Na první pohled se jí Kuba moc nelíbil. Okouzlilo ji ale to, jak o něm sestra mluvila. Otevřený, upřímný a brutálně autentický. Více než dvacet let frontman kapely Rybičky 48, se kterou za poslední desku dostali za osmnáct dní zlatou desku a za měsíc platinovou. Milující manžel a táta, který při žádosti o změnu svého křestního jména napsal cimrmanovsky vtipný elaborát o tom, jak mu jméno Jakub ničí život a jak je z toho psychicky na dně. Takový je Kuba Ryba.