Příběh Šeherezády známe z orientální pohádky Tisíc a jedna noc, její archetypální princip se stal inspirací světovému umění. Nikolaj A. Rimskij-Korsakov vytvořil stejnojmennou symfonickou suitu, Michail Fokin v roce 1910 první balet. Nyní se nechal Šeherezádinou krásou, ale i důvtipem uhranout choreograf Mauro Bigonzetti, pro Balet Národního divadla tak vznikla nová původní inscenace. Oproti pařížské premiéře na jeviště postavil jen dvě hlavní postavy, krále Šahrijára a Šeherezádu. Reprezentují mužský a ženský princip, rovnováhu, rovnocenný autentický vztah. Osud dávné „Šahrazád“ se naplnil v Persii v 10. století. Jeho poselství je však metačasové a metaprostorové. Jsou to hluboce zvnitřněná témata, která se předávají z generace na generaci a pokaždé nacházejí novou podobu přizpůsobenou kultuře doby, v níž se objevují.