Máme nový rok a s ním jsou spojeny diety a předsevzetí, co si o těchto radikálních změnách myslíte?
Nic, považuji je za blbost. Skoro nikdo to nevydrží, je to běh na krátkou trať, protože novoroční předsevzetí jsou slabou motivací. Když se člověk pro něco rozhodne, tak by to měl změnit hned a nečekat až na 1. ledna.
Lidé si nejspíš říkají: Vánoce si ještě pořádně užiju, nacpu si břicho, a pak to změním…
Přijde mi až smutně vtipné, že na křesťanský svátek někdo páchá smrtelné hříchy, protože obžerství patří mezi smrtelné hříchy. Já si samozřejmě také dám přes svátky cukroví, protože sladké miluju, ale snažím se to držet ve velmi umírněném množství. Na druhou stranu, u nás se tuny jídla nikde neválí.
Což mě přivádí na otázku, vaříte doma?
Vařím, protože mě to i baví. Přijde mi v pořádku, když chlap umí uvařit a postarat se.
Řídíte se třeba i nějakými kalorickými tabulkami?
To ani omylem! Vařím z kvalitních čerstvých surovin, kvalitními postupy, to stačí.
V čem dělají lidé podle vás největší chybu při udržování zdravé váhy?
Je to stejné jako s tím, když se někdo rozhodne, že zaběhne maraton a myslí si, že si třikrát dojde zaběhat a může se postavit na startovní čáru, odběhne to a udělá si fotku na Instagram. Lidé mají potřebu instantních rychlých řešení, proto pořád hledají zázračné diety. Nechtějí hledat příčiny a souvislosti, nemají trpělivost a vytrvalost.
Co jim tedy poradíte, když za vámi přijdou s tím, že chtějí zhubnout?
Zpočátku jim neradím nic. V první řadě si je potřebuju vyzpovídat, jednak abych je navnímal, ale aby i oni u toho povídání pochopili, jak je ta problematika složitá a co všechno bude potřeba zpracovat a pozměnit. Jídlo samo o sobě není složité, složité je pochopit, co všechno v životě dělají špatně. Třeba jak obrovskou roli hraje psychika, ale také odpočinek, spánek, pohyb a další faktory. My jsme to zkrátili jen na: »Nežer a hýbej se«. to už tak úplně neplatí.
S jakým problémem za vámi lidé chodí nejčastěji?
Nejčastější problémy? Vysoká hmotnost, únava, blbá nálada, zdravotní problémy…
Může dle vás zhubnout každý?
Může se sebou vždycky něco udělat. Otázka je, do jaké míry. Pokud máte zdravotní komplikace, máte za sebou řadu diet, jste v nelehké životní situaci, tak je to prostě těžší. Představte si, že jste matka samoživitelka, doma máte dvě děti, dvě práce, do nichž musíte chodit, protože vás v tom kdosi nechal a vy musíte ty děti uživit. Takže celý den makáte, staráte se o děti, a pak si sednete a zažíráte to, nestíháte se hýbat, stresujete se, málo spíte, abyste vše stíhala – prostě bludný kruh… Ale i v tomto případě s tím lze něco udělat, alespoň několik prvních zvladatelných kroků. A pak další. Ale to vše by mělo být korunováno pochopením, že chci-li být prospěšný svým blízkým, musím se postavit na první místo a věnovat si potřebnou péči. A třeba pak i přehodnotit, zda všechno, co si myslím, že je nutné dělat pro ostatní, opravdu tak nutné je…
Co byste obecně lidem ke zdravotnímu stylu života doporučil?
Univerzální doporučení je středomořská strava. Ale podívejte se na to, co to je středomořská strava, to je celý komplex i životních opatření: znát svůj smysl života, věřit, dostatečně odpočívat a spát, hýbat se udržovat hezké vztahy v rodině a ve své sociální skupině a do toho kvalitně jíst. Ale jestli to bude třikrát nebo pětkrát denně je vaše věc. Zdá se také, že převaha rostlinných potravin je lepší než převaha živočišných, netroufnu si ale tvrdit, že to tak musí být vždy. A pak samozřejmě správná zdravá úprava jídla, kultura při konzumaci. Je třeba se aspoň trochu věnovat tomu, co jím, kde a jak se to vyrobilo, odkud to přijelo… A především, vyhnout se tzv. vysoce průmyslově zpracovaným potravinám, jejichž vysoká konzumace naše zdraví poškozuje – a to není názor, to je vědecky potvrzený fakt
Chápu správně, že dle vás je pohyb ke zhubnutí nutný?
Ano! Jestli někdo vykládá, že lze zhubnout bez něho trvale a zdravě, tak by si zasloužil dnes tak populární nálepku dezinformátora - a v tomto případě naprosto oprávněně a bez jakékoli diskuze. Nedostatek pohybu je jeden z největších problémů lidí. Jen sedíme, sedíme, sedíme. A teď někdo přijde a řekne: No tak pojď, shodíme to tady nějakou dietou… To je nesmysl, který věda už mnohokrát vyvrátila. Organismus prostě takhle není nastavený, je nastavený na pohyb a ne na to, že budu sedět na prdeli, stresovat se a nejíst. Tím mu akorát způsobím další stres.
To máte na mysli běžný pohyb jako chůze a manuální práce, ale je nutné i cvičit?
Když si vezmeme všechna doporučení, jako jsou modré zóny a středomořská strava, tak o sportu tam vlastně není nikde ani slovo. Na druhou stranu se ti lidé hýbají přirozeně od dětství – v jejich životě je stále i mnoho manuální práce a nepoužívají tolik moderních technologií na usnadnění života, kdežto my celý den sedíme v kancelářích, ve stresu, spěchu, všechno se nám uvnitř sype, takže se obávám, že bez nějaké formy zdravého cvičení a sportovních aktivit, které by nás měly ale taky bavit a měly by nám jít, se neobejdeme. Pokud má někdo ale hromadu manuální práce, je zvyklý všude chodit pěšky, tak nevidím jediný důvod, snad kromě nějakého kompenzačního a třeba i dechového cvičení, že by musel ještě pravidelně sportovat.
Velkým problémem je v dnešní době nárůst obezity…
Jasně a velkou roli v tom hraje už výchova v dětství. Už nám narůstá i obezita u kojenců, například podle posledních dat jsou v USA 2 % kojenců obézních. Ve chvíli, kdy dítě nenaučíte zdravému vztahu k sobě, ke zdravému vztahu k jídlu, zdravému vztahu k pohybu, tak co chcete potom dělat?!
Jak si představujete v tomto směru správnou výchovu?
Jednak je to o vzoru, takže ať se předně podívají rodiče na sebe. A pak je to aspoň jedno společné jídlo u stolu, ideálně doma uvařené, při jídle odložit mobily, a to nejen že je nebudou moct mít děti, ale ani rodiče, neřešit u jídla těžká témata, nehádat se. Lidi se obecně strašně odcizují, nekomunikují, děti s rodiči nesdílí… A to je špatně. Podívejte se, kolik lidí je závislých na telefonech, kolik jich řeší svoji identitu, kdy vůbec nevědí, co jsou zač. To se dřív nedělo, protože rodiny žily spolu, nikoli vedle sebe, komunikovaly spolu, sdílely…
Mně vždy babička říkala, že u jídla se nemluví…
Nesmysl. Z jídla bychom si měli dělat příjemnou událost, samozřejmě to nelze pokaždé, ale proč bych si nemohl jít sednout třeba s kolegy na oběd? Mám na to ze zákona půl hodiny, tak se můžu v klidu půl hodiny věnovat jídlu ve společnosti přátel a neřešit pracovní věci. Jenže všichni pořád pospíchají, potřebují to z nějakého důvodu do sebe rychle nacpat… Nevím proč. Mnoho také dělá to, že i když jsou ve společnosti, tak si u jídla sice povídají, ale jakmile jedí sami, nevydrží to a berou do ruky telefon. Vnímání toho, co jím, je ale velmi důležité. Vnímání všeho. Když budete s někým souložit, taky potřebujete vnímat, co dělá a co děláte vy a ne koukat na zprávy či sledovat sociální sítě….
Vy svým dětem telefon zakazujete?
Moje děti (samozřejmě ty menší) vůbec telefony nemají. Dceři je 4,5 a synovi skoro sedm, takže zatím nemají nárok ani na počítač. Jsme v takové fázi, že když já náhodou vezmu telefon u jídla do ruky, tak mě upozorňují, že se to nedělá. Což je v pořádku. Čím dál víc si všímám v restauracích, že děti jedí a koukají u toho do mobilu a nejsou schopny se bez toho najíst. A to můžeme klidně zařadit mezi spouštěče obezity.
Vidíte nějaké řešení v lécích na hubnutí?
Ty se tu samozřejmě řeší, ale zatím je s nimi spojeno mnoho jiných problémů a navíc léky na hubnutí nejsou trvalým řešením. Pokud chce někdo dosáhnout trvalé změny, nemůže se zaměřit na to, že si vezme lék na hubnutí. Je to stejné jako třeba s hypertenzí (vysoký krevní tlak) způsobenou nadváhou a stresem. Buď budu doživotně užívat léky s tím, že se mi pravděpodobně budou navyšovat dávky a přidávat se další zdravotní komplikace, nebo zhubnu, budu pracovat se stresem a pak mám šanci, že se hypertenze zbavím. Jinými slovy to, co řeší léky na hubnutí, je vlastně symptomatická léčba - neřeším příčinu, ale potlačuju symptomy. Pokud se chci něčeho trvale zbavit, potřebuju najít příčiny a začít na nich pracovat.
Lidé ale moc nechtějí pracovat. Když si vezmu jen to, jak se mnozí přímo sápou po všem, kde je napsáno »dietní« nebo »pro štíhlou linii« a myslí si, že je to spasí…
To tu bylo vždy. Diety jsou tu desítky let. Dneska je to ale všechno zrychlené, každý chce všechno hned. Nechápu, že jsou lidé tak hloupí. Kdysi jsme s Romanem Vaňkem natočili Rozum v troubě, a jeden díl byl na téma »elektronické cigarety na hubnutí a imunitu«. Podvod jako zvon. A přítel mé kamarádky mi tehdy zavolal a říká: To je dobrý, kterou si mám vybrat a jak se to používá?
Lidé věří i dalším nesmyslům, jako je třeba to, že mají jíst jen jednu konkrétní potravinu apod. Velkým otazníkem je mimo jiné cukr. Jak pohlížíte třeba na to, že ho rodiče dětem zakazují?
To je další extrém. Jednou to bouchne. Jsem zastáncem rovnováhy, je dobré, když dítě bude brát sladkosti jako něco svátečního. Těší se na ně, ale ví, že budou pouze za určitých podmínek. Pak se to dá udržet. Druhý extrém ale je, když si rodiče nechtějí dělat tu práci a říkat neustále ne, takže podlehnou, aby měli klid, a dětem ty sladkosti dávají často, mnohdy i několikrát denně. Děti se pak mnohdy stávají závislými, protože cukr prokazatelně zvyšuje hladinu dopaminu. Problém ale je, pro stejný pocit uspokojení pak potřebujete stále víc…A co pak s tím?
Na to se vás právě chci zeptat…
Bohužel, pokud vím, že jsem na tom závislý a nejsem schopen přijímat sladké v mírném množství, tak nezbývá nic jiného, než si zakázat cukr úplně. To je jako s alkoholem.
Stejně jako se všude rodí mnoho zaručených rad na hubnutí, rojí se i výživoví poradci. Jak poznám kvalitního odborníka?
Ideálně na doporučení od někoho, kdo s pomocí někoho z odborníků zhubnul. Ale pozor! Postupně zhubnul a váhu si dlouhodobě udržuje, je mu dobře, vnímá, že není unavený, zlepšilo se mu zdraví atd. A také třeba koukat na to, jak sám poradce vypadá. Pokud vám bude obtloustlý týpek vykládat, jak máte zhubnout, vezměte raději nohy na ramena. Vždy ale platí, že vám musí dotyčný odborník »sedět« hlavně lidsky, vnímáte, že umí naslouchat, nesoudí vás, nedehonestuje vás, ale snaží se najít smysluplná řešení a ne jen papouškovat všeobecné fráze a doporučení. Takového člověka pak budete respektovat a bude vás i motivovat. Nevnímáním, příkazy, souzením a nepochopením ničeho z hlediska dlouhodobého dosáhnout nelze.
Ing. Petr Havlíček
Patří k nejznámějším výživovým specialistům v České republice. Je absolventem Vysoké školy zemědělské v Brně – obor zootechnika, se specializací na potravinářské technologie. Výživě se věnuje 30 let. Začínal s vrcholovými sportovci, dnes radí také českým osobnostem či klientům, kteří chtějí zhubnout, změnit životní styl či zlepšit kondici. V letech 2005-2013 byl také odborným garantem a spolumoderátorem pořadů »Jste to, co jíte« a »Souboj v těžké váze«.
