Oblíbená česká herečka a moderátorka si získala diváky talentem, úsměvem filmové hvězdy a skromností, která jí zůstala vlastní i v záři reflektorů. I když ji neznáte, rozhovor s ní se rychle stane něčím osobním, v čem je cítit upřímné zapálení i nehraná upřímnost. Tereza Kostková má v sobě energii, kterou jí mohou kolegyně závidět. K právě uváděné divadelní hře Mýdlový princ, kde hraje jednu z hlavních rolí, ji vyzpovídal Tomáš Chvála.
Momentálně Vás můžeme vidět ve hře Mýdlový princ v Divadle Broadway. Řekněte nám, co od ní můžeme očekávat a představte svou postavu.
Nejlépe bude, když nic očekávat nebudete. Pokud každopádně přijdete s myšlenkou, že bude jeden známý a kvalitní song střídat druhý, máte pravdu. Současně s novými moderními aranžemi těchto písní je ale Mýdlový princ i původní ČESKÝ muzikál, lidský příběh reflektující veškerou naši současnost. Ve filmu se mísí nejen "současnost" hlavního města, ale i naše běžné a kouzelně české prostředí. Navíc obsazení je zvoleno tak, aby figurám odpovídalo, nikoli aby bylo "pouze" atraktivní. A je u toho i dost legrace, takže byste na to zkrátka měli zajít. (smích).
Podle čeho si vybíráte role? Zajímají vás spíše dialogy nebo energie postav?
Zajímá mě především myšlenka postavy a celkový příběh, který je její součástí. Pak autor hry a režisér, protože spolu máme něco vytvářet a to dle mého v konfliktně-opoziční náladě dost dobře nejde...nebo možná ano, ale na to už jsem stará a časem raději neplýtvám. No a v neposlední řadě jsou tu samozřejmě kolegové... protože my všichni pak budeme "zodpovídat" za atmosféru.
Divadelní představení pro diváky znamená dvě/tři hodinky, kdy se něco odehrává na pódiu a tím to končí. Co znamenají jednotlivá představení pro Vás jako pro herečku? S jak velkým předstihem přicházíte do divadla a kdy se vám "poštěstí" vyrazit domů?
Záleží na představení, různí se to. Jsou hry, kdy je ku prospěchu dorazit dřív, kvůli naladění se, ale třeba i přípravě rekvizit. To je třeba případ hry Frankie & Johnny, kdy s Alešem (Hámou) chodíme do divadla tak hodinku dopředu. Na Úhlavní přátele přijdu klidně až 10 minut před začátkem, protože se nemusím, a vlastně ani nesmím líčit. Je dobré vlítnout do té komedie s příchozí energií. Je to takové rychlejší. No a na muzikály chodím i o hodinu a půl dopředu, protože bývají korepetice (nacvičování nebo opakování pěveckých, hudebních, baletních úloh v divadle, pozn. redakce).
Odchod je ovlivněn dalšími dny. Vstávám v 6:20 s Toníkem do školy, takže takzvaně "sednout" si s kolegy nebo přáteli po představení jdu jen výjimečně, třeba když je milá společnost, nebo nějaká návštěva v divadle. Jinak ale potřebuji hodně spánku, takže často jdu po představení přímo domů.
Někteří herci mají tendenci, že si role přivlastňují třeba i mimo jeviště/plátno, aby lépe zůstali ve správném "módu". Umíte lehce vstoupit/vystoupit z role, nebo když dohrajete, musíte ze sebe part ještě chvíli takzvaně setřepávat?
Už dávno nemám divadlo a své role jako tramvaj, takže do postav nenastupuju a nevystupuju. Prostěpřijdu, užiju si večer, odehraju part a hotovo. Večerní představení je plynulou součástí mého dne, naváže na něj a večer pak dál zase navazuje na divadlo.
Hodně s divadlem cestujete. Je nějaké místo, kam se obzvláště ráda vracíte a proč?
Všeobecně moc ráda cestuji s divadlem a přivážím ho do všech koutu. Někde je přitažlivé místo, jinde zase publikum, někde divadelní prostor. Většinou je to naštěstí všechno dohromady. Hrozně ráda jezdím třeba na Slovácko a Moravu vůbec, krásně se hraje v Táboře nebo ve Znojmě... to jen tak vybírám namátkou, našlo by se podobných míst rozhodně více.
Z jednoho vašeho rozhovoru mi utkvělo "Jsem impulzivní a dokážu se vytočit!". To to s vámi občas mají režiséři nejspíš těžké, ne?
Upřímně si myslím, že nemají. To, že se umím vytočit, naštěstí neznamená, že to permanentně dělám. Když už se zadaří, je to povětšinou součást procesu a tvorby na jevišti. A inteligentní režisér něco takového vítá...nebo přinejmenším vydrží, protože to má vždy tvůrčí dohru. A já dělám jen s inteligentními režiséry (smích).
Vím, že je to tenký led, ale co vás dokáže v rámci vaší profese opravdu vytočit?
Ó, to není vůbec tenký led (smích). Víte... já kupříkladu nikdy nedržela v ruce housle, tudíž, ani nemám odvahu vejít do Rudolfina a sednout si při koncertu na místo prvního houslisty. Neřkuli začít tam ještě fidlat. Fascinuje mě proto, a slovem fascinuje myslím vlastně vytáčí, že jsou jedinci, kteří mají podobnou drzost uplatňovat v herectví i moderování a vlastně vůbec v divadelních a televizních profesích. Herectví, krom vlastního vkladu osobnosti, je mimo jiné úplné stejně řemeslná záležitost jako jakýkoli hudební nástroj. A mělo by se mu dostávat stejného respektu.
V prvním díle seriálu Vinaři byla vaše postava "lehce ovíněna". Vím, že jsem ale někde četl citát, v němž jste říkala "V životě jsem nebyla opilá". Opravdu? Tu opilost jsem Vám věřil!
To děkuju za kompliment, ale věřil jste mi to nejspíš proto, že jsem - a to Vás možná zklamu - nic takového neprohlásila. Bude asi ta oblíbená "novinářská kachna", věřte mi, že na tu roli jsem měla z čeho čerpat (smích). Já jsem v životě opilá bezpochyby byla a ani nevidím důvod, že bych něco takového mělo zapírat. Pokud z něčeho mohla vzniknout modifikace toho, že jsem opilá nikdy nebyla, tak leda z faktu, že jsem nikdy neměla okno.
Nikdy? To Vám upřímně závidím.
Vážně nikdy! Tak daleko jsem se zkrátka v pití nedostala, neb ženu v nějakém dehonestujícím stavu nevidím moc ráda, takže se umím ohlídat. Ale jinak mám samozřejmě spoustu zábavných historek, které tu nebudeme rozebírat (smích).
Vinaři působí dojmem, že to muselo být hrozně příjemné natáčení. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo to příjemně náročné. Byl to moc hezky napsaný seriál, vtipný, ze života a navíc z prostředí, o kterém se zas tak často netočí. Myslím, že vinařství se zatím nevěnovalo v televizní tvorbě tolik pozornosti, kolik si tento fenomén zaslouží.
Je nějaká scéna nebo situace, která vás během natáčení hodně pobavila?
Mně se moc líbil díl, kde se točil příjezd Kladeňáků a můj seriálový syn se tam svlíkne - ale celé to je natočené vkusně, je to sice lechtivé, ale přitom roztomilé a velmi dobře filmařsky udělané, skvělá scéna. To točil režisér Vojta Moravec a opravdu se mu to povedlo. A musím zmínit jednu hlášku, kdy já jako matka spílám svému synovi Buddymu: "Tvůj dědeček nebyl nikdy v životě tak ožralej, aby si nepamatoval, co dělal, což se o tobě rozhodně říct nedá!" To je výborná upřímnost matky vůči synovi.
Jaký máte vztah k vínu? Pijete i pivo?
Dobrý mám vztah k vínu! A pivo mám ráda - dám si ho třeba večer, když je horko. Ale při mém rodinně-pracovním vytížení si moc nemohu dovolit dát si víc. Pivo je ideální někde na posezení.
Víno se zase hezky hodí k rybě, k dobrému jídlu, na Moravě se navíc pojí ke kraji, byli jsme například na Gurmet festivalu - jsou situace, kdy si víno velmi ráda dám. Ale že bych si mohla dát víno každý den nebo na něj měla každý den chuť, tak to určitě ne.
Vinaři, víno, to mě vede do jiné země - Francie - což je Vaše láska od osmi let. Jak se stane, že se osmileté dítě zamiluje právě do Francie?
Nejspíš za to muže nějaká genetická informace, protože pravě ve Francii se do sebe zamilovala má španělská babička s mým německým dědečkem. I francouzština byla jazyk, který je spojoval, tak mi ho rodiče vybrali. Že jsem se do něj zamilovala a to opravdu a úplně a hned, to je prostě fakt, který přišel sám od sebe.
Dítě, práce, rodina, to vše může vést ke stresu. Co máte jako takový svůj osobní únik?
Aha, tak to jsem netušila, že naplnění života může způsobit stres (smích). Umím si ale docela dobře představit, že bych ve stresu byla, kdybych vše Vámi jmenované neměla. Takže to vnímám přesně naopak. Děkuji za vše, co mám a nikam neutíkám, protože nemusím. Nejsem ve stresu.
Jste moderátorka, filmová, seriálová i divadelní herečka, modelka. Vše vyžaduje trochu jiné tempo. Co vám vyhovuje nejvíce?
Vyhovuje mi střídání toho tempa. Dokážu si představit, že bych přestala fotit, ale například vzdání se divadla, to už by mi šlo podstatně hůře.
Zakončíme to zpátky u divadla. Když si vzpomenete na všechny postavy, které jste hrála, jaká Vám nejvíce přirostla k srdci a proč?
Ještě bych to neuzavírala, rolí ještě bude... teda, doufejme (smích). Ani to nelze takhle specifikovat, že je něco výjimečnější než jiné, protože vše bylo krásné ve svůj čas. Mohu Vám jen říci, po jakých rolích se mi občas trochu zasteskne: po Gazdině robě, Roxaně a Janě z Arku... jsem šťastná, že jsem se s těma holkama ve svůj čas setkala.
Děkuji za rozhovor.
