Andrea Pomeje: Lituju toho, že jsem někdy nebyla více nohama na zemi

Publikováno 21.06.2018
Dýdžejka Andrea Pomeje prožívá nejtěžší období ve svém životě. Její jméno denně plní stránky bulvárních plátků a ona musí dokolečka dokola vysvětlovat, co se v jejím životě vlastně stalo. Rozpadlo se jí manželství s hercem a filmovým producentem Jirkou Pomeje a ona zůstala se svou dcerou Aničkou na všechno sama. Jak tohle všechno zvládá, jaká vlastně je a co jí nejvíc baví na práci dýdžejky? To a mnohem víc prozradí sympatická maminka v rozhovoru, který s ní vedla redaktorka Denisa Jeřábková.

Už několik let se živíš jako dýdžejka. Vzpomeneš si na to, kdy ses za dýdžejský pult postavila úplně poprvé? Jak ses cítila? Byla jsi nervózní?

Poprvé jsem se za dýdžejský pult postavila v pražském legendárním klubu Mecca. Půl roku předtím jsem tam chodila na individuální výuku dýdžejingu. Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Byla jsem víc nervozní, než před maturitou. Tím, že jsem na této scéně byla nová, vnímala jsem, že je na mě upřená větší pozornost a nikdo mi nic neodpustil.

Proč ses do toho vůbec pustila? To ses ráno prostě vzbudila a řekla sis: „Budu dýdžejka.“?

Já si myslím, že to mělo podobný průběh, jako to mají všichni, co se motají kolem muziky. Já jsem se celý život pohybovala kolem klubové hudby. Vyhledávala jsem ji. A když přišel prvotní impuls a já si za mix stoupla, hned mě to pohltilo a dodnes to má pro mě neuvěřitelné kouzlo.

Co Tě na tom baví nejvíc?

Na prvním místě je určitě hudba, kterou hraju, a samozřejmě lidi, pro které vystupuju. Ta atmosféra, když jsou všichni na stejné vlně, je nepopsatelná. Je to nabitý emocema. To miluju.

Hudba Tě bavila už jako malou holku?

Já mám pocit, že všechny děti milujou hudbu. Já jsem chodila tancovat, hrála na klavír a v uších jsem nonstop měla volkmena, diskmena, a pak mp3 a později mobil. Takže hudba mě pohltila už jako malou holku a vydrželo mi to doteď.

Co si vlastně chtěla dělat, když si byla malá holka? Čím si chtěla být?

Já jsem chtěla být pasačka - ta paní, co na letišti kontroluje pasy. Nevím proč, ale prostě se mi ta práce líbila. Možná to bylo těmi razírky, které se do pasů dávaly. Už nevím. (smích)

Kde Tě můžou fanoušci aktuálně vidět nebo slyšet?

Jezdím po celé České republice. Teď jsem skoro každý víkend trávila v Pendolinu a jezdila sem a tam. Je toho hodně a mám z toho velkou radost. Pokud by někoho zajímala konkrétní data a města, tak šup na můj facebook.

Měla jsi také svůj dýdžejský pořad na rádiu. To pořád platí?

Měla jsem pravidelnou show na rádiu More Bass v New Yorku, kam jsem skoro 8 měsíců každé pondělí posílala svoje sety. Také jsem byla s parťákem Jimmym na rádiu SeeJay v pořadu Music Toaster, který už ale neexistuje. Momentálně můžu prozradit, že s vedením rádia chystáme nový projekt, který bude streamovaný na youtube kanal a bude to takový deep talk s osobnostmi české hudební scény.

Jaké jsou Tvé dýdžejské sny?

Přála bych si hrát více v zahraničí, je to tam úplně jiné. Větší svoboda. Jinak nechávám věcem volný průběh, nikam se neženu, ono mě to někam zavane.

Je v dýdžejském světě rivalita? Případně, Ty sama ji nějak pociťuješ?

No jasně, jako asi všude. Začátek byl pro mě hodně těžký. Nikdo mě po té hudební stránce neznal a kontroverzní přijmení tomu důvěru nedodalo. Musela jsem bojovat s předsudky a myslím, že se mi to za ty roky nakonec povedlo a své místo jsem si vybojovala. Každopádně jsem moc šťastná, že mám kolem sebe lidi, kteří za mnou stojí. A tímto jim moc děkuju.

Velké úspěchy sklízíš například v Thajsku. V čem je Thajsko, co se týče toho dydžejského světa, jiné?

Thajsko je jiné úplně ve všem. Na klubové scéně se tam hodně odráží ta vyrovnanost a kolegialita. Dýdžejové se tam opravdu podporují. Další plus je to, že Thajci si na takový mejdan opravdu šetří peníze a dokážou si večer pořádně užít. Na ostrovech je zase 80% turistů, kteří mají nastavený dovolenkový mood a jsou nabiti pozitivní energií.

Několikrát se v médiích objevily informace, že se budeš do Thajska přesouvat. Ale dovedeš si vůbec představit, že by ses tam třeba s dcerou přestěhovala natrvalo?

Ta možnost tam neustále je. Je to velká příležitost, ale upřímně musím říct, že se toho bojím. Přece jen mám zodpovědnost za našeho prcka a napadají mě nejrůznější děsivé scénáře “co kdyby náhodou”, a proto jsem to ještě neudělala..

Kdo je Andrea Pomeje kromě toho, že je úspěšná dýdžejka? Kdo jsi?

Za poslední roky jsem zjistila, že se vlastně vůbec neznám. Myslela jsem si, že jsem silná, nezničitelná a sebevědomá žena. Ale ne! Různé situace, do kterých jsem se za poslední dobu dostala, mě semlely. Musela jsem být oporou pro více lidí, než moje nohy unesly. Byla to ale velká škola, která teď ze mě udělala pokornější bytost, která zásadně změnila pohled na život.

Největší zážitek v Tvém životě?

Teď to bude znít jako kliše, ale prostě to tak je. Ten nejsilnější zážitek v mém životě bylo narození mého dítěte. Nic není víc.

Co Tě dokáže zaručeně rozesmát?

Dokáže mě rozesmát hodně věcí. Miluju humor a smích. Stačí mi, když se někdo vedle mě směje a já se pak směju taky. Není lepší očista duše.

Co Tě naopak dokáže pěkně naštvat?

Lež, demagogie, nadřazenost a neúcta.

Je něco, co bys ráda ve svém životě udělala jinak?

I přesto, že zastávám myšlenku, že všechno se děje z nějakého důvodu, tak asi ano, změnila bych ráda spousty věci z minulosti i přítomnosti. Ale nechám si je pro sebe.

Máš nějaký zlozvyk?

Nikdy nenechám mobil na nabíječce déle jak 15 minut. Takže můj zlozvyk je vlastně závislost na mobilu. (smích)

Jsi taky máma. Seš přísná?

Přísná nejsem, ale mám chvilkové záchvaty vytvářet režim. Bohužel jsem netrpělivá, takže to moc dlouho nevydržím. Moje výchova je celkem volná. Snažím se hlavně, aby Anička nebyla ve stresu. Z ničeho. To je pro mě asi zásadní.

Každou máminku mateřství změní. V čem změnilo Tebe?

Mateřství mě změnilo komplet. Dokonce jsem se s tím těžko vyrovnávala. Jakoby lusknutím prstu mi začaly vadit věci, které jsem předtím vůbec neřešila, vytratil se můj flegmatismus a také nároky na partnera začaly být větší, nebo když bych měla být konkrétní, poprvé se nějaké nároky na partnera začaly objevovat.

Jak se Ti jako mámě dýdžejce daří skloubit práci s mateřstvím?

Momentálně jsem s Aničkou sama a všechno tak nějak zvládám. Dá se to. Moje práce je úžasná v tom, že mi zabere dva tři večery v týdnu, jinak mohu být doma. Přes den je Anička ve školce, takže vyřídím a obejdu schůzky, a odpoledne a večer můžeme být spolu.

Stýská se Ti v práci po Aničce?

Jsem pryč opravdu jen pár hodin, kdy ona spinká, a práce za mixákem je pro mě příjemný ventil, takže popravdě mám myšlenky úplně jinde.

Už si jí někdy půjčila mixák?

Nepůjčila. To má zákaz! Ale občas jí půjčím sluchátka.

A lituješ něčeho?

Lituju toho, že jsem někdy nebyla více nohama na zemi.

Teď se Tvé jméno denně skloňuje v bulváru v souvislosti s rozpadem Tvého manželství. Jak takovou obrovskou publicitu zvládáš?

Není to úplně lehké období. Odloučení manželů je samo o sobě dost složité, o to víc, když jsou v tom děti. A o to horší je, řešit to s půlkou národa a muset vysvětlovat, co a jak se stalo, a hájit se. Bylo mi z toho zle.

Čteš to vůbec?

Čtu. Bojím se lží a výmyslů. Jednou to bude číst moje dcera a nechci, aby jí cokoliv ublížilo.

A co se vlastně stalo?

S Jirkou jsme měli náš vztah narušený už roky před jeho nemocí. Bylo to složité. Ty problémy byly opravdu zásadní a jsem si jistá, že pokud by Jirka neonemocněl, v roce 2017 bychom se tak jako tak nakonec rozváděli. Přesto jsem všechno hodila za hlavu, jako už několikrát, a žila rok jen jeho nemocí a snažila se, aby se uzdravil a byl tu pro Aničku. Pak se to díky okolí podařilo.

Co by za to jiní dali. Jenže Jirka najel opět na způsob života, který já už nedokážu přesto všechno pochopit. Ničilo mě to. Jsem na něj naštvaná.

Dokážeš se teď pod vlivem toho všeho soustředit na práci?

Musím. Je to práce.

Co bude dál?

Jsem momentálně ve stavu, kdy moc do budoucna nekoukám. Jde mi hlavně o přítomnost. Aby každý den přinesl něco pozitivního a já mohla v klidu usnout.

Co chystáš pro své fanoušky v nejbližší době?

Je toho opravdu hodně. Nejvíc se ale těším na Sázavafest a na festival na Wilsonově přehradě. Takže nezapomeňte dorazit!

Máš nějaký svůj životní sen?

Chtěla bych žít tak, abych cítila vnitřní klid a vyrovnanost. Teprve pak může člověk pocítit opravdu čisté štěstí… jo a když už jsme u toho, barák na pláži by se taky hodil. (smích)